Make-Up Artist / Zuzana Machalová – Je dobré se lišit!

0

Odmalička se viděla jinde než v kostýmu, lodičkách a s logem velké korporace na vizitce. Zuzana Machalová chtěla dělat make-up a za svým snem šla až do Londýna. Dnes má zázemí v Praze, odtud se však podílí na tvorbě reklam, časopisů a videoklipů pro celý svět.

Jak jste se dostala do Londýna a proč jste se poté vrátila zpátky do Prahy?
Odešla jsem po maturitě s touhou vyhnout se předpokládané kariéře v bankovnictví. Odmala jsem milovala divadlo a film a snažila se v zrcadle reprodukovat účesy a líčení pohádkových postav. Máminy šminky, babiččina kadeřnická výbava a barvičky z výtvarky, to byl ráj! Proto když jsem v Londýně našla možnost studovat filmové maskérství, okamžitě jsem poslala přihlášku a začala vytvářet desítky kreseb na talentové zkoušky. Do Prahy jsem se vrátila po téměř deseti letech z osobních důvodů. Zázemí mám teď sice tady, ale pracuji hlavně se zahraničními produkcemi. Natáčím reklamy, hudební klipy, líčím modelky na focení módní časopisy, módní přehlídky a učím mladé talenty v Make-Up Institute Prague.

Kdo nebo co vám v Londýně pomohl prosadit se?
Součástí studia v Londýně byl i program péče o absolventy. Díky tomu jsem se dostala do televize, kde jsem šest let líčila denní talkshows, zprávařky, televizní inscenace nebo seriály. Toho málo času, co mi zbývalo, jsem věnovala líčení desítek obličejů kamarádek zdarma po večerech, abych se učila. Právě tyhle „běžné“ ženy mi pomohly „vylíčit se“ a naučit se reagovat na všemožné situace a požadavky včetně praktické stránky vybavení těmi správnými produkty. Teprve po dvou letech práce v televizi a téhle praxe jsem začala rozhazovat sítě v agenturách a mezi fotografy. Když jsem se vrátila do Prahy, začínala jsem v podstatě od začátku, hledala kontakty a seznamovala se s trhem. Taky jsem se musela rozhodnout, který směrem se chci ubírat. Tenkrát zvítězil svět módních časopisů a přehlídek. Po letech v televizi se mi ta kreativita moc líbila.

V čem je největší rozdíl při práci v zahraničí a v Česku?
V zahraničí jsou vizážistky zastupovány agenturami, které jim zprostředkovávají práci. V Česku se většinou fotí i točí v týmech lidí, kteří se znají, spolupracují spolu často a navzájem si vyhovují. Obojí má své výhody. V zahraničí víc oceňuji respekt od ostatních profesionálů, kteří mají cit pro práci. Nevadí jim počkat si na kvalitní výsledek. Není výjimkou, že focení i natáčení trvá dvakrát i třikrát déle než tady. U nás je to víc ve stylu „honem honem, už je to přece dobrý, ať to nafotíme a jdeme na pivo“.

Co podle vás chybí make-up artistům začátečníkům?
Pokora a trpělivost. Dnešní absolventi nechtějí na nic čekat. Neuvědomují si, že vybudovat úspěšnou kariéru jako uznávaná vizážistka je stejně pracné a zdlouhavé jako v kterékoliv jiné branži. Také nedostatek zdravého respektu a správný odhad vlastních schopností je něco, kvůli čemu spousta začátečníků předčasně končí. Jednoduše řečeno: pokud vezmu placenou práci, musím si být stoprocentně jistá, že na ni svými dovednostmi stačím. Největší chyba je přílišná snaha ukázat všem najednou, co ve vás je. A to tím způsobem, že ačkoliv jde o zakázku na jednoduché denní líčení, uděláte těžké kouřové oči, červenou pusu, nalepíte řasy a k tomu pořádně natočíte vlasy. Přitom zvládat jednoduché, ale precizně provedené líčení, je mnohem důležitější.

Jakou radu byste jim dala?
Nebát se být kreativní, snažit se vnímat barvy a nikdy nepřestat se vzděláváním. Ani nespočítám, kolikrát už jsem slyšela, že studentky chtějí líčit přehlídky, přitom samy na žádné nechodí. Nebo chtějí líčit pro časopisy – a samy si žádné nekupují. Mít přehled o trendech, umělcích, kterými se můžete inspirovat, nových technikách i produktech, to je naprostý základ.

Kdo vás inspiruje?
Londýn pro mě vždycky byl a bude velkou ispirací, ze které čerpám. Jsem punk, vždycky jsem byla a snažím se tak zdravě přistupovat i ke své práci. Ne všem to může vyhovovat, ale zase vím, že moji klienti jsou moji i díky tomu. Největší úctu mám k práci Pat McGrath. Má přesně ten výtvarný přístup, který miluju, hraje si s barvami, texturami, tvary, do toho trochu punku, baroka nebo futurismu, prostě čehokoliv, co ji v ten daný moment napadne a láká. Výsledek je nádhera!

Jak jste se dostala ke spolupráci s hvězdami jako Roger Federer a jak moc se musí člověka při spolupráci s hvězdami přetvařovat?
Zrovna v případě focení Rogera byly potřeba speciální efekty, na které mám kvalifikaci a které v Praze tolik lidí nenabízí. Je dobré se lišit! To říkám i svým studentům. Mám štěstí, že jsem vůči slavným poměrně imunní. Cítím úctu, kde je na místě, ale když sedí v mém karavanu, chovám se k nim stejně jako k jiným lidem. Určitý stupeň přetvářky je nedílnou součástí naší práce, ale nechávám ji výhradně na dny, kdy se necítím dobře. Příjemné jednání a úsměv by měly být v naší profesi samozřejmostí.

Zuzano, jaké máte plány do budoucna?
Dělám si legraci, že svou největší lásku – filmy – si nechávám až na stará kolena, na dobu, kdy mi bude vyhovovat mít určitou stálost. Zatím se pořád ještě cítím lépe v inspirativním prostředí módy a reklam. Ačkoliv nemám žádnou jistotu, jestli příští měsíc budu nebo nebudu mít práci, neskonale mě to baví a naplňuje. Mým snem ale vždycky bude film, nejlépe samozřejmě hollywoodský.

Autor článku: Jana LeBlanc

Leave A Reply