Yeezy 750 Boost
Když v módním byznyse zazní její jméno, okamžitě vám naskočí slova jako nadčasovost, kvalita, originalita, osobitost. Oděvní návrhářka Liběna Rochová kromě práce návrhářky vede studenty ateliéru designu, oděvu a obuvi na pražské UMPRUM, kteří čím dál víc spolupracují s pražským Make Up Institutem, kde se zase učí začínající vizážisté.
V uměleckých oborech je dnes velká konkurence a není lehké uspět. Co radíte studentům, aby se jim to povedlo?
Myslím, že k úspěchu vede koktejl vlastností, o kterých už jsme všichni mnohokrát slyšeli. Pro mě osobně člověk musí mít vizi, cíl, sebevědomí, pokoru, respekt, hrdost, poctivost, posedlost, otevřenou mysl, pracovitost, sounáležitost, dochvilnost, kreativitu, schopnost komunikace a také osobitost. Co se týká módy, všechno už bylo vymyšleno – kalhoty, sukně, rukávy. Ale osobitost člověka je, co tvorbě dodá specifické kouzlo. Problém je, že ačkoliv všichni o těchto vlastnostech víme a neustále o nich mluvíme, ve skutečnosti se svými slovy moc neřídíme a nijak cíleně u sebe tyto vlastnosti nekultivujeme.
Slyšela jsem o tom, že na školní nástěnce máte jakýsi manifest, kde popisujete, co je potřeba k tomu, aby se člověk stal tím, kým chce být. Co je tam uvedeno?
Je tam řada hesel. Třeba: tisíce návrhářů chtějí uspět, ale jen ti nejlepší mohou zabodovat. Nebo: příležitost přeje připraveným. Taky tam mám napsáno „zjistím, kdo jsem“. To je přesně jedna z těch věcí, které znějí hrozně naivně, otřepaně, snad až klišovitě. Ale když se nad nimi skutečně zamyslíte, málokdo dnes takovou otázku dokáže odpovědět opravdu do hloubky. Kdyby si dnes lidé našli čas, aby poznali sami sebe, zeptali se, kam chtějí jít, čeho chtějí dosáhnout a pak měli odvahu vytrvale pracovat, budou v životě úspěšní.
Absolventi MUI nedávno líčili přehlídku klauzurních prací Ateliéru designu oděvu a obuvi pod vaším vedením. Kdo rozhoduje o tom, jaký na takových akcích bude make-up? A konzultují ho studenti s vámi?
Studenty učím, že vždycky musí řešit celou postavu a celkový styling. Že nestačí realizovat „jen“ oděv nebo „jen“ make-up. Model by se měl řešit jako celek. Už na začátku by tedy měli mít představu o make-upu i o úpravě vlasů. Vedu je k tomu, aby si ke každému modelu připravili tzv. look list, kde mají pro vizážisty popsanou svoji vizi a společně o ní pak diskutují.
Co byste vytkla začínajícím vizážistům?
Vlastně nemám výtku. Snad jen občas říkám, že méně je více. To však platí napříč mnoha obory. Je nutné perfektně zvládnout techniku. Ale zároveň vnímat objekt, který krášlí, jako osobnost. Existují desítky žurnálů, které každou sezonu diktují, co je letos moderní, co se hodí pro tohle či ono. To je dobré vodítko, ale zároveň strašné, pokud přestanete vnímat osobnost člověka a dáte přednost obecným instrukcím.
Když vezmeme make-up artisty. Poznáte člověka, který má talent?
U začátečníků nikdy ne na sto procent. Mohu rozeznat základní schopnosti, které jsou důležité pro profesi, třeba řemeslnou zručnost. To ale není všechno. Úspěch není jenom záležitost talentu. Většina studentů, se kterými pracuji, mají talent. Někteří více, někteří méně, ale k dosažení úspěchu je potřeba ještě spousta dalších věcí: pracovitost, píle i kus štěstí. I na to však člověk musí být připraven. Musí ho chtít a musí se naučit s ním pracovat. Věřím, že když člověk po něčem opravdu touží a jde za tím, má jak se říká drive, nakonec toho dosáhne.
Když vymýšlíte a poté tvoříte šaty, máte jako návrhářka představu, co k nim bude mít nositelka za make-up?
Ano. Když tvořím kolekci, vždycky mám představu o make-upu i o celkovém stylingu. Jedna cesta, jak pracuji, že když vidím materiál, který mě zaujme, nechám se inspirovat látkou a tvořím modely. Už když prvně skicuju, mám v hlavě představu o make-upu, úpravě vlasů, botách a vlastně i technickém zpracování celého návrhu. Potom se sejdu se svým týmem a řešíme detaily. V aktuální kolekci Partitury, kde jsem se inspirovala sochami Milana Grygara a která balancuje na hraně mezi uměním a módou, to třeba bylo tak, že už od začátku jsem viděla u modelek zakryté oči. Když pracuju na inspirativní kolekci, nechci, aby byly vidět oči, většinou je zakrývám. O to větší roli pak hrají vlasy. Letos to byly paruky, jejichž ofina byla zastřižená až pod nos. O nich jsem také měla určitou představu, ale finální geometrické ladění potom po vzájemné diskuzi dotáhla Petra Měchurová.
Spolupracujete trvale s nějakou vizážistkou?
Ano, pracuji s více ženami, konkrétně s Renatou Zelinkovou, Magdou Součkovou, Lucií Gibodovou a Monikou Kačerovskou a mou oblíbenou značkou Armani. Tyhle ženy nejen že mají skvěle zvládnutou techniku, ale jsme si i lidsky blízké a pokaždé se dokáží trefit do představy, kterou mám. Nevadí mi oslovit pro spolupráci začátečníky, ale musím být přesvědčená, že zvládnou, co po nich požaduji. Proto když mám určitý typ líčení, vždycky je nejprve vyzkouším, zda-li si s ním dokáží poradit. Mnohokrát jim chybí zkušenost. Nedávno jsem třeba požadovala na modelku bílý obličej, ale začátečníci si s barvou nedokázali poradit a líčili ho až mrtvolně bledý.
Co je důležitější: dobrý make-up, nebo dobré šaty? A mám-li „špatné“ šaty, může je dobrý make-up zachránit?
Ne. Nedá se říct, že jedno je důležitější než druhé nebo že první dokáže zachránit situaci, když se druhé nepodaří. Protože tak to nefunguje. Šaty, stejně jako make-up by měly podtrhnout a vystihnout osobnost nositelky. Obojí by mělo být v kontextu.
Když se líčíte na nějakou akci, líčíte se vy sama, nebo dáte přednost vizážistce?
Běžně se líčím sama, pouze na plesy mám profesionály. Mám své oblíbené, většinou oslovím vizážistky, s nimiž spolupracuji i v rámci profese. Sama se hlavně v létě líčím minimálně nebo vůbec, abych nechala pleť odpočinout. Když jsem trochu opálená, kolem očí nanesu pouze korektor a používám taky řasenku a rtěnku.
Na jaký produkt z dekorativní kosmetiky nedáte už třeba roky dopustit a proč?
Nedám dopustit na kosmetiku v salonu Miracle – Comfort Zone a absolutně jsem propadla dekorativní kosmetice Armani. Oslovila mě hned po prvním vyzkoušení, protože za minutu jsem kompletně nalíčená a její konzistence je velmi lehká, takže nemám pocit, že mám na sobě vrstvy líčidel.
Kdybyste teď byla na startu kariéry a začínala, s ohledem na zkušenosti, které máte, co byste udělala jinak a proč?
Neudělala bych jinak vůbec nic. Jsem šťastná, že jsem a že je všechno tak, jak je. Protože tak to mělo být.
Autor článku: Jana LeBlanc