Lukáš Král patří k nejlepším a nejzkušenějším uměleckým maskérům, který je žádaný jak na domácí, tak i zahraniční scéně. Jeho tvorba byla oceněna Českým lvem za film Ve stínu. S Lukášem jsme si popovídali o začátcích jeho kariéry, o strastech této profese, ale i o “vtipných historkách z natáčení”.
Pane Králi, předem děkujeme, že jste si na náš našel čas. Na úvod se zeptám, jak jste se vlastně dostal k dráze uměleckého maskéra?
Jako slepý k houslím. „ Jako malý jsem navštěvoval Lidovou školu umění v Opavě, chodil jsem do výtvarky, tam jsme dělali také keramiku. A pak mi táta našel školu, Střední odbornou školu uměleckořemeslnou v Praze, obor maskér-vlásenkář. Tam jsem se šel učit, tenkrát ještě pro Slezské divadlo v Opavě.“ Poté jsem šel na konkurz do televize v Ostravě a tak jsem přešel k filmu. Po čtyřech letech jsem přešel na volnou nohu. Ale film mě stále baví více než například reklamy, protože jsem spíše na ty speciální efekty.
Určitě je to velice náročná práce, jaké by měl mít umělecký maskér předpoklady a vlastnosti?
Měl by mít určitě výtvarný talent, trpělivost, představivost a schopnost následné realizace. Když se podívá na tvář herce a jeho roli, měl by si umět představit, co vytvoří a jak jeho tvář využije.
Pamatujete si na nejzajímavější projekt, na kterém jste se podílel?
Nejlepší a také nejnáročnější práce byla pro film Protektor, na kterém se podíleli herci z Dejvického divadla.
Je maskéřina jediný váš koníček, nebo se věnujete i něčemu jinému?
Rád se zabývám filmem a všemu co s ním souvisí.
Můžete porovnat českou a zahraniční úroveň v tomto oboru? Myslíte si, že čeští maskéři jsou na stejné úrovni znalostí a dovedností jako zahraniční?
Myslím si, že maskéři mají v České republice vysokou úroveň, ale je zde spíše finanční problém. Tenkrát byla vysoká úroveň, ale nyní u mladší generace zájem opadá. Většina z nich se totiž nedostane k opravdu profesionální invenci, kde by zúročili svou kreativitu.
Za svou tvorbu jste byl dokonce i oceněn Českým lvem, je tato cena pro Vás tím nejdůležitějším, nebo považujete za svůj největší úspěch něco jiného?
Jsem velice rád, že si všimli mé dosavadní práce a že se uděluje cena i za tyto výkony. Vytvořil jsem ale i více věcí, které pro mě osobně mají vyšší hodnotu.
Vzpomínáte si na nějaký „trapas“, který se Vám stal během Vaší kariéry uměleckého maskéra?
Takových vtipných zážitků bylo více a asi bych je neměl zveřejňovat. Ale vzpomínám si na jednu velice vtipnou scénu, když jsme natáčeli film Krev zmizelého. Byl to válečný film a hlavní roli hrál Mirek Dlouhý. Ve filmu měl amputovanou nohu a ta měla být nalíčena jako gangréna, celá černá a s použitím latexu a celkově velice náročná práce. Mirek přišel do maskérny zamnou a říká „ Čau Luky, tak jdeme na to.“ Trvalo nám to hodinu a půl a poté přišel režisér a já říkám, že potřebuji ještě 10 minut a bude to bomba. Po 10 minutách přišel režisér, asistent, produkční a říkají: ” To je super, jdeme točit.” V momentě, kdy se pan režisér zaměřil na nohu, kterou jsem pracně dotvořil, se vyděsil a říká: „Luky…“. Ta druhá noha mi trvala jen půl hodiny.
Myslíte si, že je v České republice dostatečné množství škol zaměřené na tento obor?
Myslím, že je zde mnoho umělecky zaměřených škol. Problém je ten, že je málo lidí, kteří po studiu vydrží u profese, jelikož je to docela náročné. Kolikrát točíte film, kde stojíte v zimě po kolena v bahně třeba 14 hod, vyspíte se 5 hodin a točí se znovu… Zkrátka ne každý toto ustojí.
Věnujete se nyní nějakému projektu?
Nyní pracuji na filmu z druhé světové války, kde hraje Ondřej Trojan. Budu tvořit stárnoucí postavy s 40letým rozdílem, což mě velice baví. Také jsem nyní spolupracoval na novém filmu Masaryk s Karlem Rodenem v hlavní roli, který vyjde do kin v prosinci.
Děkuji za rozhovor,
Tereza Fraňková
