Málokdo ví o módě a módním byznysu tolik jako modelka, stylistka a choreografka módních show Olo Křížová. Jak to chodí v zákulisí eventů jako je pražský Fashion Week a co udělat proto, abyste coby začínají make-up artisté mohli líčit jeho modelky?
Může být Praha někdy podobnou módní Mekkou jako Paříž nebo New York?
Myslím, že za posledních pět let se v Česku v tomto ohledu dost změnilo a zejména z hlediska kreativity a designu jsme na tom velmi dobře. Přístup k módě i profesionalita lidí nabraly správný směr. Problém je, že móda je především byznys, který ovlivňuje řada ekonomických faktorů. V Česku už z pozice malého státu není možné, abychom tvořili věci, na které zbytek světa bude reagovat. Neděláme globální byznys a ani si nemyslím, že bychom to měli chtít měnit. Praha se nestane módní metropolí v pravém slova smyslu jako Paříž. Na druhou stranu máme na rozdíl od Paříže, kde je móda tak těsně spjata s byznysem, obrovskou výhodu v relativní svobodě tvorby. Když tohoto dokážeme využít, Praha určitě bude vnímána jako jedna z respektovaných metropolí.
Kdo na módních akcích typu pražský Fashion Week rozhoduje o tom, kteří make up artisté je budou líčit?
U akcí jako je Fashion Week rozhoduje v první řadě nabídka kosmetických firem. Obvykle vyhrává ta, která kromě profesionální stránky, tedy líčidel a make-up artistů, dokáže nabídnout i peníze, jež projekt podpoří partnersky. Osobně nejsem zastánce modelu vybírat partnerskou firmu pouze na základě vyšší finanční nabídky, na druhou stranu akce typu fashion week jsou tak finančně náročné, že každý kreativní ředitel se někdy ocitne v kleštích, kdy zkrátka nemá na výběr. Jakmile se rozhodne o kosmetické firmě, která projekt podpoří, firma sama si vybere supervizora a ten pak tým lidí, s nimiž na akci bude spolupracovat.
Jak se může začínající make-up artista dostat do tohoto světa?
Není to tak nemožné, jak to často vypadá. Rozpočty kosmetických firem jsou omezené, proto na takové akce často sahají právě po začátečnících, kteří chtějí nabrat zkušenosti. Jakmile má firma dobrého supervizora a k němu dva tři profesionály, jež začátečníky bez zkušeností dokáží správně vést, je to pro každého nováčka úžasná možnost, jak se učit. Osobně bych začátečníkům doporučovala následovat značku, s níž rádi pracují, případně člověka, jehož práce si váží a který je pro ně inspirací. Co mám zkušenosti, většina kosmetických firem na trhu se dnes dostane k módním přehlídkám nebo jiným eventům. Ačkoliv všichni nováčci touží po práci na fashion weeku nebo jiné akci mající vysoké renomé, nemusí být pravidlo, že pro začátečníka je taková akce přínos. Naprosto stěžejní je osoba supervizora. Pokud máte za zády výborného profesionála, často mnohem víc zkušeností získáte na akcích, které neplní první stránky novin.
Co když se jako začátečník nabídnu módnímu návrháři? Je to cesta do této branže?
Určitě, ale nikoliv nutně na akce typu fashion week. Návrháři se neprezentují jen na přehlídkách, ale v rámci kampaní, lookbooků a dalších eventů, na nichž spolupracují s vizážisty. Někteří z nich mají svůj stálý tým, který spolupracuje roky. Co se však týká velkých módních přehlídek, je spíš výjimka, že si návrhář prosadí i svého make-up artistu. Je to jednak z toho důvodu, že jak jsem o tom mluvila, akci má pod patronací určitá konkrétní značka, druhak pak proto, že takový člověk není součástí vybraného týmu a stojí tím pádem trochu stranou. To je v maratonu fashion weeků a catwalků problém, protože každá výjimka naruší kontinuitu práce. Sama jsem takovou situaci zažila za celou kariéru pouze jednou. Výjimku jsme tenkrát povolili jenom z toho důvodu, že návrhářova kolekce byla v maratonu celého programu úplně poslední.
Mají návrháři vizi, jak by prezentace jejich modelů měla vypadat, nebo je na make-up artistovi, aby ji vymyslel?
Je to jak u koho. Jsou návrháři, kteří mají jasnou vizi, třeba Jakub Polanka, a se supervizorem kosmetické značky už pouze dolaďují. Může to dopadnout tak, že supervizor návrháři jeho představu změní, ale třeba u Jakuba Polanky se nikdy nestalo, že by se zcela odešlo od jeho plánu. Jsou však designéři, kteří vizi nemají žádnou, což je v pořádku, nemusí ji mít, tam je potom spolupráce se supervizorem a make-up artisty naprosto klíčová.
Jak důležitý je vlastně make-up na módní přehlídce, kde jde primárně o představení oblečení?
Záleží na něm velmi. Když se budeme bavit třeba o fashion weeku, kde člověk vidí desítky přehlídek nových kolekcí, je nutné podpořit ideu právě vhodným make-upem a vlasovým stylingem. Kdyby byly všechny modelky a kolekce stejně upravené, nepodpořil by make-up celkový ráz kolekce, ale ani nevykreslil look ženy, pro kterou je kolekce určena. Představení kolekce musí být komplexní, není to jen o oblečení samotném, ale o celém stylingu, volbě prostor přehlídky, hudby a v neposlední řadě samozřejmě i o výběru modelek.
Jakou chybu nejčastěji dělají make-up artisté začátečníci?
S čím se velmi často setkávám, že neumí pracovat ve 3D. Umí nanášet barvy, umí udělat krásné oči, rty, ale neumí pracovat s obličejem tak, aby ho modifikovali. Tohle je to největší umění, dotvořit tvary člověka tak, aby měl potřebný výraz. Je pár výjimek mezi začátečníky, které tohle cítí, většina make-up artistů se to ale naučí až zkušeností právě díky kvalitním supervizorům a zpětné vazbě. Proto je tak důležité nezaměřovat se v první řadě na prestiž akcí, ale na lidi, od kterých se můžete učit.
Autor článku: Jana LeBlanc
